Druhý dech napsal Philippe Pozzo di Borgo jako autobiografický román, na jehož motivy vznikl známý film Nedotknutelní.
Philippe Pozzo di Borgho byl bohatý, úspěšný a spokojený. Jeho životu nechybělo vůbec nic. Dědic dvou mocných francouzských rodin, manžel, otec a výborný obchodník s šampaňským. Život jako prostorná dálnice, která vede rovnou k cíli. Pak snad chvíle nepozornosti, nehoda při paraglidu a z dálnice je náhle úzká klikatá ulička s cílem v nedohlednu. Budoucnost, to je teď nemocnice, operace, rehabilitace a nakonec výsledek, který by leckomu psychicky definitivně zlomil vaz: invalidní vozík. Dokáže Philippe popadnou druhý dech?
Jak zvládnout ve čtyřiceti dvou letech odsouzení na doživotí na kolečkovém křesle? Doživotně je odkázaný na pomoc druhých a díky celkovému ochrnutí také zcela vyloučen ze společenského života. Útěchu představují jeho dvě děti a milovaná žena, ale i ta umírá a Philipe zůstává sám s dětmi. Ze svého vozíku diktuje postřehy, myšlenky, touhy. Přemýšlí o životě a o tom, co snad někde je po životě. Pouští uzdu fantazii a v duchu se toulá po svém paláci, korsických horách, jež ho obklopují, sluncem prozářeném kraji, kde vyrůstali jeho předci. Vypráví svůj příběh plný bolesti i naděje. Příběh, jemuž dal název Druhý dech. Naštěstí má někoho, kdo ho povzbudí, poradí, pomůže. Přistěhovalec Abdel ho po deset let doslova udržuje při životě a pomáhá vyrovnávat jeho dramatické zvraty, pocity beznaděje a bolesti, jež tak trochu připomínají jízdu na horské dráze.
