Islámský stát... První otázka, která mne v souvislosti s tímto v poslední době tak frekventovaným tématem vždycky napadá, je ta, jak vůbec mohl podobný státní útvar na území Iráku a Sýrie vzniknout? A dále – co ho drží při životě, jak je možné, že odolává pokusům o jeho zničení ze strany mezinárodní vojenské aliance, proč odnože Islámského státu vznikají v Libyi, Nigérii a dalších zemích? Těch otázek je samozřejmě mnoho...Bohužel – informací ze sdělovacích prostředků máme poskrovnu. Je to dáno jednak tím, že proniknout na území Islámského státu je natolik nebezpečné, že se toho nikdo neodváží a patrně rovněž složitostí vzájemných vazeb a vztahů mezi nejrůznějšími odnožemi islámu, kterým mnohdy nerozumí ani renomovaní odborníci. Svou roli tady určitě hraje i politická korektnost – proti Islámskému státu např. bojují Kurdové, které ovšem Turecko považuje za teroristy a léta se je snaží zničit. No – a Turecko je důležitým členem NATO, takže si ho nikdo nechce pohněvat...
Americký novinář Joby Warrick napsal knihu, která se na otázky položené v úvodu snaží hledat adekvátní odpovědi. Její název – Vzestup Islámského státu – naznačuje, že mu šlo v prvé řadě o pochopení právě onoho podhoubí, z něhož tato zrůdná ideologie masového vraždění vybujela, o postihnutí úplných počátků teroristického hnutí, které se nakonec k hrůze civilizovaného světa etablovalo jako jeden z nejbarbarštějších režimů v dějinách.
Prapočátek Islámského státu autor spojuje s mužem jménem Abú Musab Zarkáví, jemuž věnuje první díl knihy, v němž zasvěcenými argumenty dokazuje, že právě tento jordánský terorista byl tím, kdo dal do pohybu síly islamistického běsnění. Warrick důsledně vychází z jasně ověřitelných a doložitelných faktů, získaných mimo jiné z rozhovorů s příslušníky jordánské rozvědky, agentů CIA, vojenských činitelů i lidí, kteří se se Zarkávím v určitém období svého života osobně setkali.
Útok z 11. září 2001 vedl ke druhé irácké válce, kterou americký novinář hodnotí jako fatální chybu Spojených států, díky níž se mohl radikální islám nejen v Iráku, ale prakticky na celém Středním východě stát mohutnou silou – nyní byl totiž nepřítel islámu jasně definovatelný a do boje proti „nevěřícím“ se začaly pod vedením Zarkávího šikovat celé houfy džihádistických fanatiků. I když Američané ve válce formálně zvítězili, nedokázali počáteční sympatie prostých Iráčanů nějak pozitivně zúročit. Postupně došlo k tomu, že z vítaných osvoboditelů se stali nenávidění okupanti, což byla voda na mlýn zmíněným teroristům, kteří přišli s taktikou bombových útoků s mnoha oběťmi a následným obviňováním USA z teroru a vražd. Navíc americká neznalost náboženského a na kmenové tradici založeného prostředí vedla např. k preferování šiítů na úkor sunnitů, což mělo mít katastrofální důsledky.
Administrativa USA si beznadějnost svého postavení v Iráku nakonec uvědomila a dělala vše pro to, aby armáda mohla být s co nejmenšími politickými ztrátami stažena. Když k tomu pak s velkou slávou došlo, byl „osvobozený“ Irák definitivně ponechán napospas sektářskému řádění nejrůznějších islamistických bojůvek.
Tolik ve stručnosti o druhém dílu s názvem Irák. Když se Joby Warrick za touto dobou ohlíží, je vždy znovu konsternován naivitou a nekoncepčností politických a vojenských špiček své země. O válce proti Iráku bylo podle něj rozhodnuto takříkajíc od zeleného stolu, přičemž záminka, kterou představovaly chemické zbraně v rukou Saddáma Husajna, neměla sebemenší oporu v hlášení zpravodajských služeb.
Je možné, že tady je autor až příliš kritický. Ve svém hodnocení má zajisté pravdu, ovšem v úvahu je třeba vzít fakt, že to, co se s časovým odstupem jeví jako politický diletantismus, se zdálo být v době krátce po 11. září plně opodstatněné, racionální a dokonce morálně oprávněné. Jakkoli je tedy možné spekulovat, zda by bez americké vojenské intervence v Iráku Islámský stát vůbec mohl vzniknout, pak dávat mezi tyto dvě věci rovnítko je přinejmenším problematické.
Dostáváme se ke třetímu, závěrečnému oddílu knihy, který je již věnován samotnému Islámskému státu a atributům, kterými se vyznačuje. I když byl Zarkáví při jedné americké přepadové akci zabit, jeho neblahé dědictví přetrvalo, resp. jeho následovníci využili zhroucení Iráku k zabrání území v severních provinciích, k němuž posléze připojili i část občanskou válkou zmítané Sýrie. Joby Warrick poukazuje na to, že Islámský stát za svůj vznik i rozšíření vděčí kromě již zmíněných dvěma dalším faktorům, a to brutálnímu násilí a jeho prezentaci na internetu. Šokující videa s popravami rukojmích k sobě přitáhla pozornost nejrůznějších psychopatů po celém světě, kteří následně odešli do Sýrie a Iráku bojovat za „svatou věc pravého islámu“. Nakonec pak došlo k nejhoršímu možnému scénáři – Islámský stát již není ohraničen teritoriálně, ale prostřednictvím jednotlivců či skupin operuje prakticky po celém světě.
Kniha Vzestup Islámského státu je zřejmě první publikací tohoto druhu, která se nezabývá mediálně přitažlivými a senzačními, ale od kořene problému odvádějícími podružnostmi, nýbrž se zaměřuje na to opravdu podstatné. Její autor v ní prokazuje skvělou orientaci v záležitostech islámského radikálního džihádismu, jeho hlavních ideologů i možného dalšího vývoje. Je mu jasné, že nelze lakovat věci narůžovo, situace je opravdu hrozivá a není z ní v současné době vidět žádné východisko. Jedinou nadějí tak zůstávají ideologické rozpory mezi samotnými islamisty (např. rozdílné názory na praktikování teroru mezi al-Káidou a ISIS), které by snad někdy v budoucnu mohly vést k jejich vzájemnému nepřátelství a snížené akceschopnosti. To se však zdá být spíše zbožným přáním...
Autor: Jan Hofírek
