Století moudrosti je životní příběh Alice Herzové Sommerové, která svým postojem, názory a talentem ve všem vidět to dobré, dává lekci všem, kdo si stěžují na svůj těžký život a neví si s ním rady.

Alice Herz Sommerová prožila a viděla celé dvacáté století. Proto se kniha o ní jmenuje Století moudrosti. Byla skvělou klavíristkou, vyrostla v okruhu významných osobností začátku století, jako byli Franz Kafka (strýček Franz), Gustav Mahler, Sigmund Freud a Rainer Maria Rilke. Vdala se, porodila syna a všechny přechodné chmury zaháněla hrou na klavír. Manželství bylo šťastné, syn zdědil po matce hudební nadání. Pak přišli nacisti a celá rodina skončila v koncentračním táboře. Alice Herz Sommerová sama vyprávěla, jak kradla pro syna v Terezíně jídlo, protože byla zoufalá, že dítě pláče hlady. Přežili. Ale jen ona a syn. Podle jejího vyprávění se ze všech sil snažila, aby její syn nezačal nacisty nenávidět, i když mu ubližovali. Řekla: "...protože nenávist, ta nepřináší vůbec nic. Jen další nenávist."

Nad všemi životními peripetiemi zvítězila Alice Herz Sommerová svou schopností žít bez zahořklosti, nenávisti a zášti. V každém, koho potkala, hledala jeho dobrou stránku a věřila, že každý ji má. Století moudrosti je příběh o jejím životním postoji, který si zachovala po celý život. Dar života chápala jako odměnu a v dobro věřila i když stála tváří v tvář tomu nejhoršímu zlu. Věřila, že její hudba ji provázela proto, aby to všechno dokázala přežít. V hudbě vždy našla krásu, nadhled a optimismus a nenechala se zdeptat ani smrtí svého syna, který rovněž byl skvělým klavíristou. Přináší svědectví o tom, jak je důležité umět žít bez materiálního nadbytku, ale zato v nekonečném optimismu.

Své stáří považovala za nejkrásnější část života. Tvrdila, že když je člověk mladý, pořád se někam žene a pořád sleduje materiální stránku věci, ať už se jedná o tělo nebo o komfort. Teprve ve stáří si člověk uvědomí, v čem vězí to pravé štěstí.
Přečtěte si Století moudrosti o ženě, která přežila holocaust.