Napínavý historický román Strindbergova hvězda, jehož autorem je Jan Wallentin, nese prvky severské mytologie, mysticismu, sci-fi i nacistického okultismu. Děj se začíná odehrávat nedaleko švédského města Falunu, kde potápěč Erik Hall nalezne velmi dobře, až hrůzostrašně dobře zachované mrtvé tělo svírající v ruce křečovitě mystický kříž. Jakmile se Erik o svém nálezu zmíní v novinách, zjišťuje, že o něj v různých částech na světě usiluje spousta mocných lidí. Začíná dlouhá dobrodružná cesta přes ledové moře až na sever. Kříž s hvězdou ukazují cestu k temnému tajemství ukrytému uprostřed ledových ker. Rozluští hlavní hrdinové osud expedice, která zde byla před sto lety?
Jeden kříž. Jedna hvězda. Už přes sto let čekají odděleně každý ve své temnotě. Spolu tvoří klíč k nejlépe utajené záhadě na světě. Nyní se opět vynořily na světlo a švtanice začíná. Hon, ve kterém je historik Don Titelman jak lovcem, tak kořistí, ale sám neví proč. Ovšem tuší, že kříž s hvězdou by v nesprávných rukou mohly znamenat nepředstavitelnou katastrofu.
Ukázka z knihy:
Erik sebou trhl, když spatřil něco, co připomínalo obloukový otvor. Když ale přišel blíž a přejel rukavicí přes tvrdý povrch hory, došlo mu, že se nechal ošálit hrou stínů. Naposledy posvítil směrem doleva, aby potom..., ale tam něco je!
Stejné roztřesené čáry křídou – avšak tentokrát si dal pisatel práci a napsal víc než jedno jediné slovo.
Erik se roztřesenými řádky stěží prokousal. Vytáhl foťák, zmáčkl blesk a s nedůvěrou se podíval na displej.
Na zpáteční cestě ke schodům ho napadlo, že by si možná mohl ze srdce hory odnést nějaký suvenýr. Možná něco z toho pytle, který stál opodál na kameni v jeskynním bazénku...? Potom pocítil chlad, jak se brodil po pás hlubokou vodou. Když se konečně k pytli dostal, všiml si, že je pokrytý něčím, co vypadá jako plesnivá síť.
Erik si sundal rukavice, aby to mohl lépe uchopit.
Slizká změť provlhlých šedých a černých šňůr. Pokusil se je zvednout a při tom uviděl, že je v nich zapletený nějaký předmět. Možná se tam zachytilo nářadí. Uchopil rukojeť z bíle se třpytícího kovu. Jenomže rukojeť nešla uvolnit, vypadalo to, že je připevněná. Zašmátral ještě výš podél hladkého povrchu a narazil na dva, ne, tři uvázané provazy.
Erik vytáhl titanový nůž a čepelí uřezal první provaz. Ozvalo se křupnutí. Křupnutí? Byl provaz tak starý, že zkameněl?
Pustil se do druhého provazu a provedl ještě jeden řez. Další křupnutí a najednou se celý pytel začal hýbat. Navzdory chladu pocítil Erik vlnu horečnatého tepla. Uřízl třetí provaz a všiml si, jak vydechl.
