Také vás vždy zajímalo, kde se vzaly podivné děti ze Sirotčince slečny Peregrinové? Ještě dříve, než slečna Peregrinová vytvořila smyčku – domov a útočiště – pro dnes již dobře známé podivné děti, existovaly příběhy o podivných dětech a zvířatech, které se nejprve tradovaly ústní cestou, dokud se jejich písemného zpracování neujal v roli editora jeden z nejpovolanějších, podivný Millard Nullings. Jedná se o příběhy z historie podivných, ve kterých se dozvíme, že děti nejprve bez problémů žily ve společnosti lidí běžných, obyčejných, ale jejich zvláštní schopnosti a nadání je postupně vytlačovaly na okraj, až je obyčejní lidé vyhnali ze svého středu úplně. Některé z deseti povídek čtenáři zčásti znají ze zmínek v trilogii o podivných dětech ze sirotčince slečny Peregrinové – třeba tu o laskavém obru Cuthbertovi či o holubech z katedrály Svatého Pavla – jiné jsou zcela nové a uvádějí nové, neznámé hrdiny, a kromě jiného se dozvíte o první ymbryně i o tom, jak se postupně naučila vytvářet smyčky, v nichž bylo možno žít.