Ani po sedmdesáti letech, která nás dělí od událostí, jejichž osou byl atentát na někdejšího hitlerovského místodržícího v naší zemi, esesáckého vraha Reinharda Heydricha, ani přes dlouhou řadu knih, které se zevrubně zabývají touto vrcholnou akcí odboje na půdě naší okupované země, nebo se jí více či méně dotýkají, nejsou bezezbytku zodpovězeny všechny otázky a rozpletena všechna klubka záhad a nejasností. Zkušený autor literatury faktu se v úvodním slovu vyznává z bezvýhradné úcty k lidem, kteří se nikdy nesmířili s mnichovským diktátem ani s následnou okupací zbytku zmrzačené země a z vlastního rozhodnutí se vrhli do zprvu zdánlivě beznadějného boje za znovudobytí ztracené svobody. V souvislosti s atentátem však nezastírá chyby, kterých se i ti nejstatečnější dopustili, slabostí či pochybností, jimž se neubránili – ale všestranně je konfrontuje s dobovými okolnostmi a limity.

Odpovídal výběr příštích parašutistů a příprava pro nasazení ve vlasti náročnosti jejich příštích úkolů a reálné situaci, do které byli vysazeni? Nebylo možné se vyvarovat některých osobních selhání? Dodržovali vždy parašutisté i ti, kteří je ukrývali a byli jim nápomocni, nutné zásady konspirace? Proběhl opravdu útok na Heydricha bezprostředně před tím, než měl definitivně opustit naši zemi? Bylo správné, že v kostele v Resslově ulici, kde sedm parašutistů se ctí obstálo ve svém posledním boji, byli soustředěni členové pěti různých výsadků? Takových otázek lze klást bezpočet – a vždy znovu vyústí do té hlavní a zásadní