Každá smrt, smrt lidí obyčejných či lidí slavných, je vždy strašná. V konečné podobě je důsledkem toho, že jsou lidé smrtelní. A sebevražda, neboli záměrné zabití sebe sama, či také dobrovolné ukončení života, je obvykle reakcí na tíživou situaci, často spojenou se ztrátou smyslu života.

Jedenadvacet příběhů obyčejných smrtí a pět neobyčejných, přesněji jedenadvacet sebevražd lidí obyčejných a pět sebevražd lidí slavných se ve skutečnosti navzájem ničím neliší. V konečné podobě jde o stejně krutý a často nesmyslný příběh na jehož konci je jistota neexistence.

Jsou to příběhy o zoufalství, do kterého je ten či onen vmanipulován. Právě zoufalství nakonec ty nešťastné lidi dožene k tragickým činům. I když se navenek jedná o svobodnou volbu, přece ono kritické vyvrcholení nepřichází samo od sebe, vždy se na něm podílejí vnější okolnosti, které člověka nakonec vženou do této slepé uličky.