Cesta za lepším životem, tak je také možné nazvat emigraci ve druhé polovině 19. století z Čech a Moravy. Cesta za vidinou snazšího a především lepšího života vedla hlavně za oceán do USA. Naskytla se však také příležitost usadit se na mnohem snadněji dostupné a po souši navíc bližší Ukrajině v gubernii Volyně. Snadno dostupná levná půda, úrodná černozem, úlevy poskytnuté carem, to byl magnet, který ve druhé polovině 19. století přiměl téměř třicet tisíc českých sedláků, ale také řemeslníků a podnikatelů usadit se na Volyni.
V tomto časovém horizontu se odehrává příběh sedláka Jana Venigera, který se na Volyni usadil ve vesnici Záhora kolem roku 1880, jeho syna Václava, narozeného už na Volyni v roce 1900 a vnuka Václava, narozeného ve vesnici Záhora na Volyni v roce 1935.
Začátky českých sedláků nebyly na Volyni vůbec snadné, ale pracovitostí, odbornými znalostmi práce v zemědělství a vynalézavostí čeští sedláci prosperovali a byli posléze kladeni jiným hospodářům v Rusku za vzor.
I přes komplikované soužití s Malorusy (Ukrajinci), se čeští sedláci na Volyni již ve třetí generaci cítili být doma. Relativní pohodu však po skončení první světové války narušila revoluce nespokojeného proletariátu, pád carského režimu a nastolení vlády Sovětů. Brzy nato pak druhá světová válka, vpád německých vojsk na Ukrajinu, kdy dobytí Moskvy a ovládnutí Ruska se jevilo otázkou několika dnů. Po porážce Německa už Rusko a ani Volyň nebyly takové, jako dřív. V nastalém chaosu se rozhodli čeští sedláci pro repatriaci do vlasti svých otců – Československa. Snad jen dva roky jim ve vysídlených pohraničních oblastech po Němcích byly poskytnuty na poklidnou práci. V 50. letech 20. století je dostihla kolektivizace sovětského typu a do základů rozvrátila jejich naděje.
Příběh tří generací Venigerů je napsán podle skutečné události.
4. září 2014 udělila odborná porota Klubu autorů literatury faktu Bufajkám Mimořádnou cenu Petra Jilemnického. Staly se tak prvním oceněným dílem této prestižní organizace, které vyšlo pouze v elektronické podobě.
O autorovi: Richard Sobotka se narodil 15. 3. 1935 v Zašové. Do literatury vstoupil knížkou pro děti Příběh toulavého kocoura (1979); vydal knihu povídek Nepřetržité jaro (1987); Charlotta Garrigue Masaryková - epizoda ze života (1999); Bosý poutník (2001); Bezruký Frantík (2003) - Cena hejtmana Moravskoslezského kraje v r. 2004; Hurá na medvěda! Příběh nebezpečného huňáče z Beskyd (2005) - Cena E. E. Kische; Ivančena - Junácká legenda - osudový příběh ostravských Junáků a vznik mohyly na Ivančeně (2006); Jiné světy - tři novely (2006); Pytláci v Beskydech (2007); Život na oblaku (2007); Vlčí stopou - Dramatický střet hajného s vlčí smečkou. (2008); Zbojnické léto - Příběh posledních beskydských zbojníků. (2008); Barva jeřabin, Povstání Valachů v letech 1620 - 1644. (2008); Rybářské štěstí - Dobrodružství rybářů na řekách i vodních nádržích. (2008); Lovecká vášeň; Příběhy z beskydských a jiných revírů (2009); Čisté vody pramen – Životní příběh básnířky, lidové vypravěčky a výtvarnice Františky Pituchové. (2009);. Někdy navečer, když se tak dívám na západ slunce. Povídky. (2009); Kobzáňův Rožnov; Malíř Jan Kobzáň a Rožnov pod Radhoštěm. vydáno k 50. výročí úmrtí malíře, grafika a spisovatele. (2009); Čtyřnozí miláčci. 20+1 příběh o loveckých psech. (2009); Četnické příběhy. Veselé i smutné příběhy venkovského četníka. (2009) a další. Podílí se na překladech z polštiny. Za svou literární práci získal řadu ocenění. Zabývá se také publikační činností. Člen Obce spisovatelů, člen Klubu autorů literatury faktu, člen Syndikátu novinářů České republiky.
