Nejvýznamnější dvě ESEJE (Občanská neposlušnost a Život bez zásad) Henry David Thoreaua, sepsané před více jak sto sedmdesáti lety (platné stejně tak dnes jako tehdy), přinášejí jedinečný pohled do duše, naslouchající výlučně zákonu svědomí, která se nehodlá podřídit otroctví doby a vnějším konvencím; duše, odmítající se usadit v čekárně života a na věčnost otálet, až bude pravda v ní již poznaná uznána zároveň i většinou (většinou, které se pravda nadto nikdy nehodí do krámu), aby podle ní mohla „s dovolením“ žít. Není-li Jedinec zpit či zaprodán společenskými směnkami (postavením, vylučujícím vidět ve svém druhu bližního), neuzavírá-li se do (z)věrouky nejrozličnějších politických hesel, demagogie a žvástů veřejně prostituovaných tlučhubů a uměle pěstěného mínění o životě, přikrývající páchání 99% všeho společenského zla – tedy uvažuje-li Jedinec sám za sebe – nemůže se stát, aby nenašel v této knize sounáležitost a shodu se svým svědomím, zákonem samého Života.