Mezitímní a částečná rozhodnutí jsou druhy rozsudků, které se tradičně vyskytují jak v české právní úpravě, tak i právních řádech okolních zemí. Nelze však přehlížet, že pod shodnými názvy se mnohdy jedná svým obsahem o více či méně odlišné úpravy, zejména pokud jde o sledovaný účel. Z tohoto důvodu autorka předkládá nejen zevrubnou komplexní analýzu tuzemské právní úpravy mezitímního a částečného rozhodnutí, ale nabízí také široce pojatou komparaci těchto institutů, včetně relevantní zahraniční judikatury. V rámci komparace věnuje autorka zvláštní pozornost také institutu mezitímního určení, a to z důvodu případné inspirace možných budoucích úprav civilního procesu, přičemž lze upozornit nejen na rakouskou, německou a slovenskou právní úpravu, ale také na soft law, představované – v našem prostředí zatím spíše opomíjenými – Vzorovými evropskými pravidly civilního procesu (Model European Rules of Civil Procedure). Autorka vychází z přesvědčení, že zkušenost ze zahraničních právních řádů, ovšem blízkých našemu právnímu prostředí tradicí dlouholetého společného historického vývoje, či alespoň geograficky, může poskytnout solidní základ k očekávané diskusi nad rekodifikací českého civilního procesu, a to jak z pohledu právní vědy, tak i z pohledu legislativního procesu.