Zákon o ochraně přírody a krajiny
Mezi hlavní prostředky, jimiž je uskutečňována ochrana přírody a krajiny, se doplňuje prevence a regulace zavlékání či vysazování a šíření invazních nepůvodních druhů rostlin a živočichů do krajiny a stanovení podmínek používání cizích a místně se nevyskytujících druhů v akvakultuře. Pojem „invazní nepůvodní druh“ je definován v čl. 3 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 jako takový nepůvodní druh, u něhož bylo zjištěno, že jeho zavlečení či vysazení nebo šíření ohrožuje biologickou rozmanitost a související ekosystémové služby nebo na ně má nepříznivý dopad.
Energetický zákon
Součástí třetího energetického balíčku byla nařízení, která jsou přímo aplikovatelná. Základním důvodem k této předložené novelizaci energetického zákona je formální upozornění Evropské komise na nesouladnou transpozici některých ustanovení směrnic třetího energetického balíčku. Evropská komise České republice vytýká nesprávné provedení čl. 37 odst. 11 směrnice 2009/72/ES a čl. 41 odst. 11 směrnice 2009/73/ES, a to s ohledem na požadavek, aby byl národní regulační orgán příslušný jako orgán pro řešení sporů v případě stížností podaných proti provozovatelům přenosové, přepravní nebo distribuční soustavy a dalším subjektům dle směrnic. V návaznosti na vyjádření ČR z roku 2015 Komise vyslovila obavy z právní nejistoty pro hospodářské subjekty a možného narušení dodržování ustanovení směrnic a možného nesouladu rozsahu sporů podle směrnic 2009/72/ES a 2009/73/ES s českým zákonem o ochraně spotřebitele, či energetickým zákonem. Výtku ČR řeší úpravou §16 energetického zákona (ruší se §16 písm. i), čímž zůstává mimosoudní urovnání sporů výhradně v kompetenci Energetického regulačního úřadu.