Básníci mívají obtížné začátky i konce. Zato mezidobí je radostné a plodné… O pravdivosti těchto vět vás přesvědčí prvotina doktora Ladislava Pecháčka, jež se stala předlohou filmu Dušana Kleina Jak svět přichází o básníky. Neotřelý pohled na svět očima studenta posledního ročníku gymnázia na malém městě, který je jen o něco chytřejší a hlavně upřímnější než jeho vrstevníci, odstartoval cyklus „básnických“ komedií se Štěpánem Šafránkem v hlavní roli. Štěpán píše básničky a jeho kamarád a spolužák Kendy je zhudebňuje. Ředitelce gymnázia, kde oba studují, se však „básníkova tvorba“ zdá nemravná. Na její popud se chlapci rozhodnou „udělat něco pořádného“ a začnou sepisovat experimentální divadelní hru. Jejich volba padne na Jiráskovu Lucernu, kterou mladí nadšenci radikálně změní. Svým zaujetím pro vlastní a netradiční pojetí klasického divadelního textu nadchnou nejen spolužáky, ale i řadu dalších ochotníků z řad dospělých. Vedle přípravy divadelní hry, která přináší celou řadu neskonale humorných situací, sledujeme i vývoj citového vztahu dospívajícího Štěpána k „Borůvce“. K dívce, jež se nakonec stala příčinou toho, proč česká a možná i světová literatura přišla o jednoho nadějného básníka… Autorův první román Amatéři (1980) zachycuje jeho vlastní zážitky a zkušenosti z padesátých let, avšak pro scénář k filmu (Jak svět přichází o básníky) příběh posunul do současnosti.