Texty Zuzany Navarové patří k tomu nejlepšímu, co v české písňové tvorbě vzniklo. Překvapují slovními hříčkami, okouzlují nevšedním lyrickým obrazem, jsou přesvědčivé svým vnímáním světa, které má přes pokornou toleranci a laskavý odstup pozorovatelky jasné etické nuance. Nadhled a humor se v nich snoubí s meditativní zasněností a náznaky nesentimentální melancholie. Jen tomu, kdo má „v duši čisto“ a v „srdci jisto“, se totiž dostává daru přetavit subjektivní zkušenost v poeticky mocnou výpověď.