Zabývá se otázkami utvářejícími Kubištův postoj ke světu. Postihuje, jaký byl jeho vztah k Bohu a náboženství, k životu a smrti, k mužům a ženám, jak se vymezoval vůči své generaci, jak si utvářel vlastní uměleckou cestu, sleduje malířův poměr k barvě a ke zlatému řezu. Na mnoha příkladech ze staršího evropského malířství připomíná obrazy, jimiž se Kubišta zabýval ve svých recenzích a jejichž rozbory se snažil převést do vlastní tvorby. Kniha přináší i některá nepublikovaná díla a na mnoha detailních reprodukcích zkoumá stěžejní Kubištovy obrazy. Zároveň je založena na dosud nezveřejněném archivním materiálu, přinášejícím údaje o nemoci Kubištovy matky, o soudním sporu vyvolaném aférou v kavárně Union i o umělcově podílu na potopení francouzské ponorky Curie. Životopisná část sleduje také další osudy Kubištova odkazu ve dvacátém století, zejména jeho samostatné výstavy, které podstatně ovlivnily následující generace.