Knihu světa čteme v různých rolích. Můžeme být cestovateli, kteří putují stránkami na cestě k osvícení. Můžeme být samotáři a čtením se uzavírat do svých slonovinových věží. Nebo můžeme knihy hltat jako červi, nevnímat jejich moudrost a jen se cpát nespočetnými slovy. Alberto Manguel se ve své poslední knize s elegancí a mimořádným záběrem zabývá řetězcem metafor, které v průběhu čtyř tisíciletí znázorňovaly čtenáře a jejich vztah k textu světa. Na příkladu známých postav, jako je knihami poblouzněný Don Quijote, princ Hamlet ochromený svým studiem nebo Emma Bovaryová, která si příběhy z knih plete se životem, jaký by mohla vést, ukazuje Manguel, jakým způsobem se v literárních postavách a jejich interpretacích odrážejí proměnlivé postoje ke čtenářům a čtení i jisté opakující se představy o úloze intelektuála.