Macharův věcný, střízlivě mluvní styl, jeho ironie a sebeironie, neúprosná kritičnost, úsilí o pravdivost a deziluzivní obraz soudobé morálky zcela vybočovaly z převládající linie tehdejší poezie. Nastolily nový vývojový směr. Jedním z hlavních témat Macharovy tvorby bylo zobrazení osudu žen v soudobé společnosti. Věnoval jim také soubor drobnějších epických básní Zde by měly kvést růže (1894, rozš. 1901). Z dnešního hlediska se v nich jeví jako předchůdce feminismu. Dvě vrcholná Macharova díla edičně připravil a komentoval znalec autorovy tvorby Bohumil Svozil.