Šokující vzpomínky žen, které prošly peklem německého nacistického vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka. Kniha vznikla na základě rozhovorů autorky s každou z hrdinek.

Leokadia Rowińská se do tábora dostala v třetím měsíci těhotenství. Vzpomíná na kruté zacházení s ženami, nastávajícími matkami. Ireneusz, tak svého syna pojmenovala, se stal nejmladší obětí pochodu smrti. Pochovala ho v krabici od špaget.

Urszula Koperská se do tábora dostala jako osmileté dítě. Vypráví o hladu, stesku a strachu. Její vzpomínky jsou příběhem každého dítěte v Osvětimi.

Walentyna Nikodemová byla v Osvětimi svědkem častého bestiálního chování esesmanek. Právě ona se na konci války střetává s jednou z nejkrutějších vražedkyň a zasadila se o její popravu.

To jsou jen některé z příběhů, ale žádný z nich by neměl být zapomenut.

Nezapomínejme na děvčata, která tímto táborem prošla.
Spatřila v něm obrazy, za něž by se nestydělo ani peklo.
Ty se navždy zapsaly do pamětí obětí nacistických zločinů.
Nezmizí, nepominou.
Budou v nich sídlit až do konce.
Ve vzpomínkách.
V nočních můrách.