Obvykle s blížícím se koncem každého roku se nám začnou ve větší míře vybavovat vzpomínky na naše blízké - na rodiče, přátele a kamarády, na lidi dobré, na ty, kteří nám vstoupili něčím příjemným do života, kteří nám náš život obohatili. Jistě nejsem sám, kdo si několikrát za rok zavzpomíná na kamarádského, vlídného a pohodového spisovatele a vypravěče Františka Nepila. Odešel od nás kdysi beze slova rozloučení. Na štěstí nám tu zanechal mnoho svých krásných slov, psaných i mluvených. Jeho knížky vycházejí stále v reedicích, jeho hlas zní dodnes z rozhlasových přijímačů i z kompaktů a kazet, které vydávají četná vydavatelství. A vycházejí už také knížky o Františkovi Nepilovi.. Ta první, František, co Nepil pivo, vyšla v roce 1996 a já měl to štěstí být jejím autorem. Tentokrát přicházím s knížkou s názvem Dobrý a ještě lepší František Nepil. Ke svým někdejším zážitkům, prožitým po Františkově boku, jsem popsal řadu zážitků dalších. Jednak těch, které jsem měl ještě zasuty v paměti, ale i těch, na něž mě upozornili - anebo se o ně se mnou podělili - někteří další Františkovi přátelé. Dočtete se například o tom, jakým byl František skautíkem, o jeho vztahu ke dvěma divadlům, která se shodou okolností před časem setkala na jedné ulici (Divadlo Spejbla a Hurvínka a Divadlo Semafor na Dejvické), o našem společném cestování na Knižní veletrh do Frankfurtu nad Mohanem, o Františkově vztahu s Janem Werichem. František Nepil byl nádherný člověk a já se vůbec nedivím, že na něho tolik čtenářů a posluchačů nepřestává vzpomínat s láskou. Takoví lidé jako byl on se stávají svým dílem nesmrtelní. Ondřej Suchý