Autor Nikolaj Savický ve své knize Francouzské moderní umění a česká politika v letech 1900 - 1939 detailně, i v politických souvislostech popisuje osudy proslulých uměleckých děl české sbírky moderního francouzského umění. Ukazuje se, že vytvoření této sbírky bylo výsledkem šťastné souhry historických a politických okolností: Na počátku bylo od konce 19. století intenzivní budování kulturních a politických vazeb k Francii, v němž česká a především pražská politická reprezentace hledala protiváhu skutečnosti, že v rámci Rakouska-Uherska nemohla rozvíjet samostatnou zahraniční politiku. Dlouhodobě rozvíjené a mimořádně intenzivní kontakty pražské a pařížské literární a výtvarné sféry na počátku 20. století výrazně ovlivnily celou českou kulturu. Po vzniku Československé republiky hrála pak významnou roli profrancouzská politická orientace mladého státu. A k příznivému politickému a společenskému klimatu se tenkrát shodou okolností přidalo i působení vynikajících osobností veřejného kulturního a politického života: Vincence Kramáře, Zdeňka Wirtha, bratří Karla a Josefa Čapkových, diplomata Štefana Osuského a dalších.
Jak a proč se do českých veřejných uměleckých sbírek už od roku 1902 dostávala slavná díla francouzského moderního umění? Co vedlo československou vládu v roce 1923 k tomu, že uvolnila značnou částku na nákup vynikající kolekce francouzského malířství a sochařství? Za jakých okolností získala Moderní galerie v Praze v roce 1937 legendární Gauguinův obraz Bonjour, Monsieur Gauguin? – Návštěvníci Národní galerie dnes obdivují díla Gustava Courbeta, Augusta Renoira, Paula Gauguina, Paula Cézanna, Henriho Rousseaua či Pabla Picassa, ale původ této výjimečné sbírky jim často zůstává utajen.
Nejen obrazy, sochy či stavby, ale také umělecké sbírky mají své osudy. Kniha Nikolaje Savického je příkladem, jak lze takové téma zpracovat nejen zasvěceně, ale zároveň i velmi čtivě.
