Tato kniha začíná u otázky, položení první částí křesťanské Bible, u otázky, jaký význam má pro rozumění textu skutečnost, že je jako svatá Písma uznávají dvě náboženství, totiž židovství a křesťanství. Specifická zkušenost, že stejné texty mají očividně rozdílné výklady, může být v kontextu hermeneutiky zohledněna jen tak, že se nebudem ptát pouze po výkladech a metodách uplatňovaných v průběhu dějin, ale objasníme, že a jak se toto faktum stává podmínkou rozumění textu. Z toho vyplývá, že v této knize navržený model dvojí hermeneutiky je nezbytný pro odkrytí problémů a otázek věcně přiměřeného porozumění. Na tyto otázky a problémy naráží křesťanský pohled, a to nejen v kontextu edice studijních materiálů ke křesťanské teologii, nýbrž proto, že křesťanská Bible Starého a Nového zákona se svým specifickým rysem - dvoudílnou strukturou - odkazuje křesťanství k jeho kořenům a jeho rodové příslušnosti, to znamená ke spojení s živým židovstvím. Křesťanská hermeneutika tedy neřeší pouze otázku teologického významu první a rozsáhlejší části křesťanské Bible, která je starší než křesťanství a která již před ním byla a nadále zůstává základním dokumentem víry jiného náboženství, židovství. Problémem je také význam židovského výkladu Bible pro křesťanské chápání Starého zákona, a tím pádem i celé dvoudílné Bible křesťanství. Jinými slovy se také ptáme, zda má dřívější i současné chápání "starších sourozenců" nějaký význam pro zacházení se stejnými knihami a pro jejich pojetí u "mladších sourozenců".