Autorka prožila dvacet let v jižní Itálii a jako Češka se snažila být jako ostatní italské manželky. Velice záhy pochopila, že jídlo je pro Italy pravděpodobně nejdůležitější věcí v životě a rčení, že láska prochází žaludkem, není ani trochu nadnesené – muže nestačí prostě nasytit, ale jídlo musí být skutečně dobré. Tak nasbírala od početných manželových příbuzných, sousedek a kamarádek recepty. Po návratu do Čech začala ta „úžasná jídla, která vyžadují minimum peněz a času, zato hodně fantazie“ zkoušet se svými pražskými kamarádkami. A opět měla úspěch. Zřejmě proto, že její kuchařka není jen nějakou sumarizací receptů, ale postihuje i „filozofii“ italské kuchyně a nechává nahlédnout i do zákulisí italské rodiny.