Kniha vypráví příběh tří mladých kněží z jižní Moravy, kteří byli na prahu 19. století vyšetřováni pro údajné protistátní, proticírkevní a nemravné názory. V období, kdy habsburskou monarchii ovládal strach z Francouzské revoluce, nešlo o malý přestupek. Tím spíše, že „provinilci“ pocházeli z řad těch, od nichž se očekávalo, že budou mezi prostým lidem sloužit jako učitelé, jako morální vzory. Tento specifický příklad, k němuž existuje poměrně vzácně dochovaná a bohatá pramenná dokumentace, může být z velké části chápán jako příspěvek k problematice, která tvořila vděčné téma české historiografie poválečné doby – k otázce „ohlasů“ Francouzské revoluce v českém a moravském prostředí, k otázce recepce revolučních myšlenek a ideálů.