„Můj konec se blíží,“ týrá nás Jirásková a viditelně si to užívá. Pak se však začíná rozohňovat: „Tuhle jsem se ptala Gregoriniho, kolik si mám vzít těch pitomejch prášků na spaní, abych se ráno neprobudila. A on mě pěkně naštval. Řekl mi, že to stejně zvorám, ráno se prý stejně zase probudím a bude mi jenom blbě.“ Jiřina Jirásková labužnicky vypouští z úst kouř, sahá na stůl po koňakovce, nadechuje se a opět spouští: „A víte, co mě štve vůbec nejvíc? Fakt, že když někomu řeknu, že chci skončit, zavře mě do blázince. Co ale já tady z toho života mám? Vždyť se na mne podívejte…!,“ zvyšuje hlas a my máme dojem, že je před ní plné hlediště, a ona exceluje.