Publikace reflektuje vývoj české kinematografie ve dvacátých a třicátých letech 20. století, tedy v období, které bývá často označováno za zlatou éru českého filmu, přestože se právě v této době musela vyrovnat s technologickými, ekonomickými, obchodními a sociálními těžkostmi souvisejícími s nástupem zvukového filmu. Čtenář získává příležitost podrobněji prozkoumat vývoj české kinematografie jako stabilizující se průmyslové struktury, jako významného společenského fenoménu, jako mladého druhu tvorby, jež intenzivně komunikuje s dalšími druhy umění, především divadlem a literaturou, ale také jako součásti nově definované popkultury multimediálního věku 20. století. Kniha je doplněna portréty významných osobností českého filmu a bohatou obrazovou přílohou.