Židovské pseudepigrafy (též uváděné jako „apokryfy“) jsou spisy, které vznikly v době mezi Starým a Novým zákonem. Bývaly psány pod jménem jiné, zpravidla významné a okruhu čtenářů známé již nežijící osobnosti (řecky PSEUDÉS = nepravý, falešný, EPIGRAFÉ = nápis, název). Většina židovských pseudepigrafních písemností nese název po známých starozákonních postavách (kniha Henochova, Závěť Mojžíšova, Závěti patriarchů, Martyrium Izajášovo apod.), výjimečně po postavách mimobiblických (knihy Sibylliny, Aristeas), a je apokalypticky orientována, tj. pronikavě zaměřena na zlom věků a na příchod mesiáše. Tyty spisy, které jsou významným svědectvím života a myšlení doby, do níž vstoupilo evangelium, nebyly většinou dosud vydány v češtině. První část třídílného výboru nejzávažnějších židovských pseudepigrafů nyní předkládáme v překladu členů Starozákonní překladatelské komise České biblické společnosti.
Ve svazku Knihy tajemství a moudrosti iii. přinášíme následující židovské pseudepigrafy (apokryfy): Třetí kniha Makabejská
Spis vypráví o událostech proběhnuvších zhruba půl století před makabejským povstáním. Ve svých sedmi kapitolách podává legendu o vzniku svátků, které jsou obdobou dnešních svátků purim. Kromě toho přináší cenný vhled do postavení židů v helénistické diaspoře, zejména v Egyptě. Čtvrtá kniha Makabejská
Autorem tohoto vpodstatě filosofického traktátu o vládě „zbožného“ rozumu nad vášněmi byl bezpochyby řecky vzdělaný žid. Svého vzdělání použil k tomu, aby na podkladě stoické filosofie vysvětlil helénskému okolí význam a sílu židovské víry v Boha. Text vznikl pravděpodobně v alexandrijském prostředí.
Zjevení Abrahamovo
Staroslověnský text vzniklý překladem nedochovaného hebrejského textu z období mezi r. 70–120 po Kr. má dvě části. První pojednává o tom, jak Abraham poznává pravého Boha a stává se jeho služebníkem, druhá podává Abrahamova vidění budoucnosti jeho potomků až do skončení „tohoto věku“.
Závěť Abrahamova
Řecký text se dochoval ve dvou verzích. Obě obsahují vyprávění o tom, jak Bůh poslal archanděla Michaela (Míkaela), aby připravil Abrahama na smrt. Abraham se nejprve zdráhá, pak však podává ruku smrti a jeho duše je přenesena do ráje.
Nanebevzetí Mojžíšovo
Latinský text byl objeven jako palimpsest ze 6. století v Ambroziánské knihovně v Miláně, ale vznikl patrně v 5. století překladem staršího řeckého textu. Jeho obsahem je především proroctví, které Mojžíš pronesl jako řeč na rozloučenou.
Modlitba Menašeho
Patnáctiveršový hymnus bývá v pravoslavných biblích uváděn jako samostatný spis. Staré řecké rukopisy Septuaginty jej však řadí mezi tzv. Ódy. Modlitba Menašeho, sepsaná původně řecky v prostředí diasporního židovstva zdůvodňuje, proč se bezbožný a modlářský král Menaše dožil vysokého věku a zemřel v pokoji.
Ódy Šalomounovy
Sbírka 42 písní připisovaných králi Šalomounovi vznikla nejspíše v židovsko-křesťanské skupině okrajové jak zeměpisně, tak theologicky. V ní se projevovaly některé prvky později rozvinuté v různých formách gnostického nábožensko-filosofického hnutí.
Syrské žalmy
Soubor pěti nekanonických žalmů, původně patrně napsaných hebrejsky, se zachoval jen v syrském znění. Nedochované předlohy vznikly v rozmezí 3.–2. stol. př. Kr.
Josef a Asenat
Apokryfní spis zřejmě z esejského prostředí obšírně rozpracovává biblický příběh o Jákobovu synovi Josefovi. Vysvětluje, jak si Boží vyvolený Josef mohl vzít za ženu Egypťanku.