Semináře o kundaliní józe, které přednesl Carl Gustav Jung v curyšském Psychologickém klubu v roce 1932, se obecně považují za milník v psychologickém chápání východního myšlení a symbolických transformací vnitřní zkušenosti. Jung našel v kundaliní józe model pro vývojové fáze vyššího vědomí a její symboliku interpretoval z pohledu individuačního procesu. Sonu Shamdasani, redaktor tohoto svazku, vyšel vstříc zájmu nové generace o alternativní náboženství a psychologický výzkum a spojil původní přednášky s diskusemi účastníků, které na ně navazovaly. Současný čtenář tak má možnost blíže poznat onu fascinaci, kterou mnozí intelektuálové v předválečné Evropě zažívali při setkání s východní spiritualitou, jež se jim odhalovala s každým novým překladem jógických a tantrických textů.

Shamdasani zrekonstruoval semináře na základě nově objevených dokumentů a v úvodu se pokusil vysvětlit, proč Jung považoval pochopení východního myšlení za klíčový prvek dalšího rozvoje západní psychologie. Zároveň obrací pozornost na některé významné otázky, jež se vtíraly do mysli nejen Jungovi, ale i účastníkům jeho seminářů: Jaký je vztah mezi východními náboženskými školami a západní psychoterapií? Existuje spojitost mezi esoterickými duchovními tradicemi a spontánními osobními prožitky? Jak mohou symboly kundaliní jógy osvětlit stavy, jež diagnostikujeme jako psychózy? Tyto otázky nebyly důležité jen ve 30. letech minulého století, ale jak autor zdůrazňuje, jsou relevantní i pro čtenáře na počátku nového tisíciletí. Tento svazek rovněž nabízí nový materiál z Jungových německých seminářů, souběžné přednášky indologa Wilhelma Hauera, ilustrace čaker a klasický překlad tantrického díla Šatčakranirúpana z pera Johna Woodroffa.