Existují města, která jsou přehlídkou stavitelského umu i architektonických dovedností, ale přesto se jim čehosi nedostává. Postrádají právě tu vlastnost, která se jen těžko definuje, ale jejíž nepřítomnost je tak výrazně pociťována. Někdo by ji nazval geniem loci, propojeností místa s lidmi, kteří si zde vytvořili své domovy, nebo zkrátka tou správnou atmosférou. Litoměřice jsou v tomto pohledu ukázkovým příkladem, právě zde na břehu řeky obklopené kopci Českého středohoří se zrodilo město, které snad ani nemohlo nevzniknout. Kulisu, načrtnutou přírodními podmínkami, doplnily ruce stavitelů, kteří se nechali inspirovat rázem zdejší krajiny, a vytvořili tak místo, kde se dá dobře žít.