Kniha představuje soubor deseti samostatných esejů, v nichž se Michael Kimmelman, americký teoretik a kritik umění, zamýšlí nad rolí umění v lidském životě, a to nejen z perspektivy individuálních umělců, nýbrž i „obyčejného“ diváka, kterému je tato kniha určena především. Autor v nich nabízí svůj osobní, místy filosoficky laděný, pohled na různá období, umělecké směry, tvůrčí individuality. Nejedná se však o žádný suchopárný faktografický uměleckohistorický přehled, nýbrž o zamyšlení nad životy a tvorbou několika slavných umělců (např. Bonnard, Chardin, Heizer aj.), ale i těch, kteří v českém prostředí příliš známí nejsou. Kimmelmanův vypravěčský styl je barvitý a nabitý informacemi. Hlavním posláním knihy je ukázat čtenáři, jak se dívat na umění, co vše nám může umění nabídnout a především jak zvýšenou citlivostí a vnímavostí vůči okolnímu světu proměnit svůj vlastní život ve svébytné umělecké dílo. Různorodost námětů knihy se v součtu skládá v jakýsi kabinet divů, jenž je ostatně též námětem jedné z kapitol.