Třetí kniha Jana Kunzeho je souborem básnických minipříběhů podaných (podobně jako v autorově druhé sbírce Dekadent dezert) s přímočarou provokativností a tematizujících životní peripetie individua-umělce, v němž tušíme autorovo alter ego.

Dvanáctiletý odstup od předchozí knihy však leccos přehodnocuje: ke slovu se dostává prožitá zkušenost, ztráta iluzí, pocit marnosti a vytrácení energie. Ze světa bohémských požitků a lákadel se stala past, rutinní a únavný kolotoč, z nějž lyrický subjekt hledá cestu ven. Za každou jeho větou jako bychom cítili nevyřčenou otázku po smyslu toho všeho.