Román Na úsvitě nové doby navazuje na satirickou kroniku Konec starých časů, v níž Jaroslav Žák zaznamenal bouřlivý průběh Února 1948 na malém městě. Popřevratové dění v Pepově Týnci nad Lesy (jehož reálným předobrazem byla autorovi východočeská Jaroměř) podává opět s groteskní nadsázkou, v níž o to víc vystoupí zrůdné a děsivé rysy lokálního hašteření o moc. Po opojné revoluční noci se všichni probouzejí nejen do nového dne, ale rovnou do nové doby: v ní na sebe nedá dlouho čekat zatýkání příliš bujné mládeže a všudypřítomných reakcionářů ani následné vylučování ze škol či vyhazovy z práce. Sledujeme monstrproces se zpátečnickým psíkem Flotýnkem, který je odsouzen k smrti za to, že zákeřně zaútočil na profesora marx-leninismu Šošolku; odehrají se před námi zmanipulované volby v květnu 1948; uvidíme však také, jak se proti hrubiánství a tuposti samozvaných vůdců vítězného lidu vzmáhá spontánní odpor a dochází k prvnímu narušování nově nastoleného „lidokratického“ pořádku. Žák i v této knize bravurně splétá osudy jednotlivých postav v barvitý obraz pohnuté doby následující po únorovém “vítězství pracujícího lidu“.