Kathy O'Beirneová líčí v této knize svůj tragický životní příběh, poznamenaný již v raném dětství surovým otcem, který ji stejně jako její sourozence tloukl a týral, a místními chlapci, kteří ji sexuálně zneužívali. Malá Kathy, které se v silně katolickém Irsku nedostalo od jejího okolí žádné pomoci, byla v osmi letech odtržena od rodiny a uzavřena postupně v celé řadě církví řízených institucí. Později ji poslali na psychiatrii, kde prošla děsivou elektrošokovou terapií a byla vystavována krutostem ze strany lidí, kteří o ni měli pečovat. Ve dvanácti letech byla poslána do prádelen Máří Magdalény, nápravného ústavu pro padlé dívky, kde se stala obětí sexuálního násilí. Jen pár týdnů před svými čtrnáctými narozeninami porodila dítě. Ale tímhle její noční můra ještě ani zdaleka nekončila… "Cítila jsem, že svůj příběh musím vypovědět. Bylo napácháno tolik zla, že nějaký hlas uvnitř mě začal křičet: ‚Spravedlnost'."