Chcete vědět, jak vznikla vyjmenovaná slova, kde se vzalo kroužkované „ů“ nebo „oslí můstky“ a nakolik vážně byly míněny jazykové brusy typu čistonosoplena, knihovtipník a klapkobřinkotruhla? Co bylo motivem nepříliš povedené reformy pravopisu z roku 1993 a čím to, že dnešní maturanti nechápou význam slov „příkrý sráz“? V knižním rozhovoru s jazykovědcem Karlem Olivou se o naší mateřštině dozvíte spoustu dalších zajímavostí. Třeba čím jsou unikátní výrazy kulaťoučký nebo páteř, proč se v češtině neuchytily pojmy nožehlák či Křemíkové údolí, že užití předložkové vazby díky nehodě už není hřích a spojení umělecká kovářka Jana Kovář skvěle dokládá rozpolcenost feministických lingvistek.
Na slovo – zejména na české slovo – vzatý expert, někdejší dlouholetý ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, v odpovědích na otázky novinářky Ivany Karáskové fundovaně a vtipně odhaluje mnohdy překvapivé skutečnosti, které vás ve škole neučili – nebo dokonce učili špatně. Jako zkušený popularizátor češtiny s lehkostí přibližuje osobitost jazyka, ať už se to týká jeho historie, slovní zásoby či pravopisu. Rovněž bez okolků glosuje řečnické dovednosti politiků nebo se zamýšlí nad specifiky češtiny. Na úplný závěr se dozvíte, zda naší mateřštině nehrozí zánik a vytěsnění univerzální „evropanštinou“.
Mimochodem, víte, že čeština naučila svět používat výraz tunel pro odklánění toku peněz, za mnohé vděčíme tiskařské chybě a mezinárodní označení elementární částice quark (kvark) pochází ze slova tvaroh?
