Texty Tomáše Halíka z let 1989 – 99 – od dob jeho působení v „podzemní církvi“ v kruhu poradců kardinála Tomáška, přes první veřejná vystoupení v dramatickém roce 1989 po celé první desetiletí mladé demokracie – spojuje téma odpovědnosti za duchovní a morální stav společnosti a věrohodnosti církve.

Jde o souhrn proslovů a úvah člověka, který byl bezprostředním svědkem a do určité míry spoluaktérem událostí, které předcházely, spoluutvářely a následovaly pád komunismu a zrození svobody – a to zejména v jednom sektoru společenského dění, totiž v oblasti, v níž se prolínala kultura, politika a náboženství; člověka, který v sobě spojoval vášeň aktivního účastníka se snahou zároveň reflektovat ono dění očima sociologa a teologa a pokoušel se nabízet vize a podněty pro budoucnost, která se slibně a dramaticky otevírala. Výběr textů doprovází autorova reflexe jeho tehdejších myšlenek s odstupem čtvrtstoletí a zároveň jeho komentář k tehdejším událostem a osobní vzpomínky, které zejména mladší generaci mají přiblížit dobový kontext.