Jak může znít v evropsky integrované a globálně provázané společnosti na počátku 21. století ona Česká otázka, která po dvě staletí definovala náš politický i sociální vývoj a jejíž součástí vždy bylo i postavení naší země a národa v Evropě? Namísto toho, abychom ji konečně pochopili jako pragmatickou otázku budování ústavnosti a občansky silné demokratické společnosti, stále ji mnohdy vnímáme jako existenciální otázku bytí a nebytí našeho národa. Napětí mezi demokracií jako životní formou a politickým systémem však nelze převést na problémy kulturní identity a existence. Politika je práce, takže v sobě musí spojovat jak technický výkon moci, tak i kritickou otázku po jejím smyslu. Demokracie je schopnost neustálé sebekorekce a řešení nečekaných problémů a krizí. Panuje v ní neustálé napětí mezi principiálními spory a každodenním politickým provozem. Obrana ústavnosti proto vždy vychází z principů občanských svobod a práv, omezené vlády, ústavního státu a zastupitelské demokracie, jejichž platnost a přesvědčivost byla, je a bude vždy v sázce i v naší postnacionální Evropě.