V posledních desetiletích se autobiografie a autofikce těší vzrůstající oblibě a psaní o vlastním životě i jeho recepce procházejí dynamickým vývojem. Autorka v knize tyto proměny uvádí do souvislosti se širšími kulturními změnami, vývojem v oblasti teorie literatury a psychologie i s transformacemi žité reality a mediální krajiny. V průsečíku autobiografických studií a teorie vyprávění sleduje, jak se současné autobiografické a autofikční narativy pomocí inovativních postupů vztahují ke konvencím autobiografického psaní i vyprávění o sobě obecně. Ukazuje, jak texty ztvárňují sebepoznávání a konstrukci identity, problémy vzpomínání či pocity (dis)kontinuity vlastní existence v čase. Téma identity prostupuje celým výkladem, a kniha tak přináší i náhled do obecně lidského procesu utváření vlastního obrazu mezi druhými.