Ruský bohemista Oleg Malevič pojal do své knihy studie, úvahy a eseje, jež psal za svého vědeckého působení během téměř padesáti let. Nepodléhal oficiálním tlakům a hledal osobní přístup k literatuře blízkého a zároveň odlišného národa. Zajímal se o svéráznost české mentality i kulturního života, jež vnímal na pozadí otázek, které vyvstávaly před ruským čtenářem: ve fundované studii o Janu Nerudovi se zamýšlel nad osudy českého románu, nejvíce pozornosti však věnoval české literatuře 20. století – Karlu Čapkovi, Karlu Poláčkovi, Vladislavu Vančurovi, Milanu Kunderovi. Na někdejší Kunderově polemice s ruským emigračním básníkem Iosifem Brodským o tvorbě Fjodora Dostojevského doložil rozdílnost českého a ruského vnímání klasického románu. Kniha je doplněna autorovou bibliografií a rejstříkem.