Únos italského diktátora Benita Mussoliniho, který byl po svém sesazení internován v hotelu Campo Imperatore na nepřístupném horském masivu Gran Sasso v nadmořské výšce 2200 metrů nad mořem, je považovaný za jednu z nejdobrodružnějších epizod druhé světové války. Italům toto místo připadalo naprosto nedobytné, ale Němcům se podařilo zorganizovat logisticky velmi náročnou a komplikovanou operaci, při níž zaskočení italští policisté a vojáci jen sledovali, jak před hotelem přistávají německé kluzáky, kteří během chvilky obsadili hotel, posadili Mussoliniho do letadla a odletěli s ním pryč. Tato slavná vojenská operace měla v očích veřejnosti od počátku jasného hlavního protagonistu: byl jím Otto Skorzeny, člen elitních jednotek SS, specialista na zvláštní úkoly. který byl označován jako „nejnebezpečnější muž na světě“. Italský historik Marco Patricelli na základě pečlivého studia archivních materiálů, vojenských hlášení, nepublikovaných deníků, vzpomínek a osobních setkání s množstvím pamětníků takzvané „operace Dub“ dospěl k závěru, že Skorzeny byl především mistrem propagandy a sebeprezentace a že si zásluhy za Mussoliniho únos neoprávněně přisvojil. Přidělil si tím roli hrdiny, která plně vyhovovala Hitlerově představě, že bude tato akce prezentována světu jako ukázka neomezených schopností německých vojáků. To, co se stalo skutečně, však není o nic méně neuvěřitelné – jen Skorzeného role v celém příběhu je úplně jiná. Operaci, o které se dodnes přednáší na všech vojenských akademiích světa, společně připravili generál Kurt Student a velicí důstojník výsadkářů major Harald Mors, který naplánoval všechny detaily a celé akci přímo na místě velel.