Zevrubná studie se věnuje osobnosti Gerberta z Aurillacu, který pod jménem Silvestr II. zastával v letech 999–1003 papežský úřad. Tento učenec je již od přelomu 10. a 11. století nezřídka uváděn v souvislosti s ďábelskou pomocí, která mu umožnila získat neobvyklé vědění na poli sedmi svobodných umění i výrazně usměrnila jeho kariéru v církevní správě (opat v Bobbiu, arcibiskup v Remeši a Ravenně, papež). Kniha nabízí představení nejznámějších variant legend o jeho životní pouti, včetně pokusu o výklad téhož bez zmínek o aktivním ďáblově zásahu, a dále se podrobněji zabývá filosofií a vědou na přelomu prvního milénia, s hlavním důrazem na témata, jimž Gerbert věnoval pozornost nebo je s nimi tradičně spojován jeho věhlas (spor o rozdělení filosofie, disputace o predikaci, abakus a abacistické počtářské umění, astronomické pedagogické přístroje, uvedení astrolábu na latinský křesťanský Západ, horologium).