Eustace Conway uměl v sedmi letech házet nožem tak, že by připíchnul ke stromu i veverku. To by sice mohlo vzbuzovat dojem, že se jedná o nějakého primitivního hrubiána, ale v Gilbertové životopisném příběhu je velkým americkým „protikulturním“ hrdinou.V sedmnácti letech Conway vyrazil do hor oblečený jen v kůžích, lovil a jedl. A když se blížil čtyřicítce, „vlastnil“ tisíc akrů čisté divočiny a žil jen v týpí v lese.
Poslední americký muž napsala Elizabeth Gilbertová, je Conwayova dobrá přítelkyně a ví o něm každou podrobnost. Se svým typicky odlehčeným a současně pronikavým stylem tak líčí životní příběh Eustace Conwaye, dobrodruha, milovníka přírody a propagátora nového životního stylu, podle jehož mínění dnešní Američané uvízli v nekonečném kolotoči honby za penězi a konzumu. Gilbertová popisuje Conwayův osobní a myšlenkový vývoj od dětství, kdy řešil neustálé konflikty s otcem, až po dospělost, v níž se snaží šířit své neortodoxní názory.
Poutavě vypráví o jeho početných dobrodružstvích – putování Appalačskými horami, přejezdu Spojených států na koni a dalších – a současně bez sentimentálního idealizování kreslí jeho portrét. Dozvídáme se o jeho vztahu k současné společnosti, ale také třeba jeho početných neúspěšných milostných vztazích. To vše se odehrává na pozadí řady pronikavých kulturně-historických úvah, jimiž autorka nabízí čtenáři odstup a širší perspektivu. Podařilo se jí tak vytvořit propracovaný portrét komplikovaného muže.