Patriarcha Sergij, občanským jménem Ivan Nikolajevič Stragorodskij (1867–1944), místodržitel moskevského patriarchátu v těžkých letech 1936–1943 a v letech 1943–1944 hlava ruské pravoslavné církve, byl jednou z velmi zajímavých a zároveň kontroverzních postav tamější náboženské scény. Pobýval na misiích v Japonsku, vedl teologický seminář a duchovní akademii v Petrohradě, působil jako arcibiskup Finska a Vyborgu, metropolita (vladimirský, šujský, novgorodský, kolomenský a moskovský) a člen Posvátného synodu. Za bolševické vlády si Sergij na rozdíl od většiny ruských hierarchů nevybral ani mučednictví, ani emigraci, ale úsilí prosadit tolerantní vztah církve a státu a možnost legalizace liturgického života pro ruský lid. Během války povzbuzoval věřící k obraně země a v boji proti fašismu.
Kniha o základních pilířích pravoslavné soteriologie, kterou napsal ve svém raném období jako disertaci (1895), představuje vytříbenou polemiku s katolickými a protestantskými spisy na základě interpretace myšlenek svatých otců pravoslavné tradice.
Toto dílo je hodnotnou sondou do tehdejšího ruského teologického myšlení a vyznačuje se precizním zhodnocením stanovisek k podstatným tématům, takže zůstává dodnes přínosným příspěvkem do diskuse.