Pronikavě výmluvná a citlivá kniha o věcech, které jsou společné nám všem.
Poté, co v letech 1968–1969 sloužil ve Vietnamu jako chirurg, se Gordon Livingston vrátil do USA a začal pracovat jako psychiatr. Naslouchal vyprávění svých pacientů – o tom, co v životě funguje a co ne a o tisícerých způsobech, jak, mnohdy vlastní vinou, dokážeme být nešťastní. Sám také utrpěl velké osobní ztráty – v rozmezí třinácti měsíců přišel o dva syny. Nejstarší spáchal sebevraždu a nejmladšího zabila leukemie. Ze svých celoživotních zkušeností vytěžil Livingston třicet základních životních pravd, které jsou obsaženy v této knize. Objasňuje je v jemně utkaných a dokonale kalibrovaných esejích.
Znovu a znovu se v nich opakuje pravidlo, že jsme to, co děláme, a i když nelze uniknout před tím, čím jsme, dokážeme čelit ztrátám, štěstí a i žalu a přenést se přes ně.