Ernst Hanfstaengl, navzdory dvoumetrovému vzrůstu přezdívaný Putzi („prcek“), se ve 20. letech stal Hitlerovým pianistou a důvěrníkem. Jeho život je dalším neuvěřitelným příběhem, který napsala druhá světová válka. Narodil se americké matce a německému otci roku 1887 v Mnichově, poté žil v bohémském New Yorku, kde obchodoval s uměním a ve volném času se věnoval hudbě. O deset let později se seznámil s Hitlerem, finančně ho významně podporoval a hrál mu na piano Wagnera, kdykoli si to Hitler přál. Výstřední muž se širokými kulturními obzory vzbuzoval žárlivost nacistů, zejména Goebbelsa a Goringa, ve skutečnosti snil o spojenectví Německa se Spojenými státy. Hitler ho jmenoval v roce 1933 vedoucím říšského oddělení pro zahraniční tisk, ale po čtyřech letech Hanfstaengl upadl v nemilost a v obavě o život byl nucen z Německa uprchnout. Přes Švýcarsko se dostal do Anglie, odkud ho vyhnal Churchill, a pak do Spojených států, kde se stal hlavním Rooseveltovým zdrojem informací o Hitlerovi.

Ernsta Hanfstaengla považovali jedni za neškodného šaška, druzí za zrádce a jednoho z architektů zla. Putzi byl po válce omilostněn a zemřel v roce 1975 v Mnichově.