Unesena Indiány, zůstala sama mezi Indiány, aby žila s Indiány. Úchvatný zápis o existenci lidí, kteří zmizeli v nenávratnu dějin. Příběh Heleny Valerové, dívky unesené Yanomahy, která se stala ženou jejich náčelníka. Ten ji zasvětil do řady vědomostí a tajemství, které se obvykle etnografové vůbec nedozvědí.
 

Všechno, co stojí psáno v této takřka neuvěřitelné historii, není výplod obraznosti, nýbrž popis, někdy dramatický, někdy poetický, života skutečně prožitého. Práva jsou jména indiánských kmenů, práva jména osob i míst, pravé jsou jednotlivé epizody. Později jsme se autor setkal s mnoha osobami a skupinami Yanoámů, u nichž Valerová žila, a přesvědčil se o pravdivosti toho, co mu vylíčila s takovou jasností a plastičností. V knize, kterou zde předkládáme se Biocca úzkostlivě držel ústního vyprávění, snažil se zachovat jeho tvrdou formu, právě proto, aby jeho hodnota dokumentu zůstala plně zachována.
 

Když se Helena Valerová v roce 1958 vrátila na salesiánskou misii, její původní rodina ji odmítla přijmout – už pro ně byla Indiánkou. Proto její závěrečný výrok zní jako smutné poselství: „Představovala jsem si u bílých všechno úplně jinak.“