V románu Samuraj (1980) navázal Šúsaku Endó na svou doposud nejúspěšnější knihu Mlčení (1966, česky Vyšehrad 1987 a 2017). I v Samurajovi se významný japonský prozaik 2. poloviny 20. století vrací do období střetávání Japonska a japonské kultury s evropskými mocnostmi a křesťanstvím. Tentokrát ale z obrácené perspektivy – hrdiny knihy jsou Japonci, nikoli evropští misionáři. Strhující příběh vychází ze skutečných historických událostí. Výměnou za právo obchodovat se Západem se čtyři samurajové mají vydat na misijní křížovou cestu napříč Japonskem. Jejich poslání předchází dlouhá cesta do Evropy a španělské Ameriky, audience u papeže v Římě a přijetí křtu, který vnímají jako prostředek k získání náklonnosti Evropanů. Při návratu do Japonska však zjišťují, že situace se mezitím změnila. Šógunát už o vazby se Západem nemá zájem, křesťané jsou pronásledováni. Původní poslání a přípravy, které družina samurajů dosud absolvovala, tak ztrácejí smysl. Pragmaticky přijatý křest, cizí věrouka a nejasná víra, kterou dosud vnitřně pohrdali, jsou to jediné, co jim zůstává. Důležité a hluboké otázky po smyslu a podstatě víry, po vztahu člověka k jeho kořenům a identitě, jsou dnes neméně aktuální než v době vzniku knihy. Mistrné vypravěčství, propracovaná psychologie postav i barvitá líčení z cesty japonských vyslanců do cizích světů, to vše přispívá k atraktivnosti knihy jednoho z klasiků moderní japonské literatury.