Román Sezona v pekle zapadá do vynikající linie britské prózy, která stojí na silném příběhu, zásadních existenciálních tématech, bizarní atmosféře, výjimečných postavách a vytříbené stylistice. John Svatý, hlavní postava i vypravěč, a jeho kamarád Jamey připomenou podobné „narušené“ mladíky z Betonové zahrady Iana McEwana nebo Vosí továrny Iana Bankse, Jamey je navíc zjevně inspirován Arthurem Rimbaudem. Oba dva spolu zažívají příhody, které se v zapadákově prožít dají, rvačky, chlast, drogy, holky a první sex. Dílo pod slupkou podivnosti, černého humoru, biblických odkazů a psychedelických výjevů řeší několik základních témat – vztah matky a syna, přátelství, dospívání a hledání identity. Má zdánlivě jednoduchou lineární kompozici a díky ich-formě působí autenticky a přitažlivě. Především však osloví intenzivní atmosférou – autorovi se podařilo vytvořit bizarní a pokřivené postavy a vykreslit ponuré prostředí šedivého a nudného maloměsta plného děsivých nočních můr. Do hlavního proudu Johnova vyprávění jsou začleněny snové fragmenty a několik Jameyho povídek, které příteli posílá poté, co se jejich bláznivá dobrodružství změní v nebezpečnou hru překračující zákon.