Čemu věřit ve světě, který svým obyvatelům nabízí záplavu informací, názorů a postojů? Disponuje školní vzdělávání nástroji, které umožní se v této záplavě vyznat? Pomůže používání zdravého rozumu v boji proti dezinformacím? A nejsou metafory záplavy a boje použité v předchozích větách jazykovým prostředkem, který posouvá smysl celého sdělení od racionality směrem k emocionalitě?

Společnost 21. století se musí vyrovnat s mnoha nástrahami. Jednou z nich je přesycení informacemi, ve kterých se laik téměř nemá šanci vyznat – zároveň je však každý postaven nejen před možnost, ale spíše povinnost vybrat si názorové stanovisko. Ve veřejné diskusi proto často dochází ke zjednodušování, komplexní témata jsou redukována na jednoduché teze a důkladnou analýzu nahrazuje dovětek tl;dr. Too long; didn’t read – příliš dlouhé; nečetl*a jsem.

Esej se zabývá otázkou vztahu vzdělávání a hodnot, přičemž na příkladech práce s literárními texty zkoumá, jak rozvíjet porozumění, analytické dovednosti a ochotu vyhýbat se jednoduchým vysvětlením složitých témat.