Latinská vzdělanost a písemnictví významně spoluutvářely podstatu evropské vzdělanosti.

Literatura psaná latinsky nezanikla s pádem římské říše, ale rozvíjela se dál v duchovním prostředí klášterů a později ve vzdělaneckém prostředí univerzit. Odtud se šířila do světských kruhů a prosakovala do jazyků evropských národů, aby plodně ovlivnila vznik jejich národních literatur až do novověku.

Doba jejího rozvoje je vymezována letopočty 450 až 1450 a reprezentují ji jména Augustinus, Jeronymus, Boethius, Benedikt z Nursie, Řehoř Veliký, Beda Ctihodný, Paulus Diaconus, Alkuin, Hrabanus Maurus, Jan Scotus Eriugena, Hrotsvita, Carmina Burana, Hugo Orleánský, Petr Abélard i Kosmas Pražský ... a mnohá další.

Česká literární věda dosud postrádala původní zpracování dějin středolatinské literatury a publikace prof. PhDr. Jany Nechutové, CSc. a Mgr. Dany Stehlíkové, PhD., renomovaných odbornic na literární medievistiku z Masarykovy univerzity, tuto citelnou badatelskou mezeru vhodně zaplňuje. Jejich příručka je určena studentům a zainteresované veřejnosti a nabízí jim základní poučení a přehled, doplněný o bohatou bibliografii edic, překladů a sekundární literatury.

Historické úvody k jednotlivým kapitolám napsal Jan Kalivoda.