Dlouho připravovaný výbor z korespondence, básní, vzpomínek a deníkových záznamů sochaře, malíře a básníka Jiřího Jílka (1925-1981). Jako celek tvoří vzrušující příběh autorova vnitřního života a jsou i cenným svědectvím o době a lidech. Texty vznikající v průběhu celého života, z větší části pak v klauzuře sobotínského ateliéru, však přesahují charakter osobní zpovědi a stávají se zobecňující reflexí osudu. Součástí knihy jsou i reprodukce autorových výtvarných děl. Texty vybral, uspořádal a k tisku připravil Jan Slavotínek. Jiří Jílek (24.1.1925 – 14.6.1981) se narodil v Praze-Podolí, dětství a mládenecká léta prožil v Nové Sibřině u Prahy, pak v Českém Brodě a blízké krajině kolem. Po ukončení sochařských studií na Akademii výtvarných umění u prof. Jana Laudy se rozhodl uskutečnit svůj dávný sen: opustit město a civilizační shon a žít na venkově a odešel se svou budoucí ženou do Sobotína v podhůří Jeseníků, aby tam naplnil svůj lidský a tvůrčí osud, v němž se deníky, básně a dopisy postupně staly takřka jediným způsobem rozhovoru se světem, se sebou a s Bohem.