Český básník, spisovatel, novinář a překladatel Jaroslav Seifert se narodil 23. září 1901 v dělnické rodině v Praze na Žižkově, zemřel 10. ledna 1986 v Praze. Studoval na několika pražských gymnázií, studia ovšem pro mnoho neomluvených hodin nedokončil. První básnická sbírka mu vyšla v roce 1921, kdy rovněž vstoupil do Komunistické strany. Ve dvacátých letech byl považován za hlavního představitele československé umělecké avantgardy. V březnu 1929 jej s dalšími šesti předními komunistickými spisovateli z Komunistické strany kvůli podpisu manifestu proti bolševizaci v novém vedení strany vyloučili. V roce 1949 zanechal žurnalismu a začal se věnovat výhradně literatuře. V letech 1936, 1955 a 1968 obdržel za svou poezii významné státní ceny, v roce 1967 byl pojmenován národním umělcem. V letech 1968 až 1970 byl oficiálním předsedou Československého svazu spisovatelů a v důsledku toho byl v době tzv. normalizace nucen stáhnout se do ústraní. V tomto období se stále více orientoval na český disent a jeho díla pravidelně vycházela v samizdatu. Nejvyššího ocenění jeho díla se mu dostalo v roce 1984, kdy obdržel Nobelovu cenu za literaturu. (ulkázka knihy)