Mnozí tvrdili, že komunisté tomuto státu vlády po čtyřicet jedna let, ale bylo opravdu tomu tak? Rok 1968 byl pro mnohé sen a nebo jen záchvěv ve svém životě. Mnozí věřili, ostatní ani nedoufali, ale zdálo se, že se blíží konec vlády jedné strany. Jenže přišel zlomový bot, který proměnil život na předtím a potom. Byl totiž srpen 1968 a životy mnohých přímo přerušily sovětské tanky. V ulicích pásy tanků a kola transportérů drtily naděje těch, kteří chtěli věřit v to, že náš stát opravdu míří ke světlým zítřkům. Kniha se jako mnoho jiných před ní pokouší připomenout ten osudový 21. srpen a dny které následovaly.
Dobříš a nedaleká Příbram patřila k naplánovaným cílům okupačních vojsk, protože se zde nacházela nedaleká základna protivzdušné obrany Prahy a v Příbrami bylo velitelství Západního okruhu. Byly to tedy místa, které bylo nutné zajistit a nedovolit zdejším armádním složkám vykonat jakoukoliv akci.
Vzpomínky občanů se však více zaměřují na dění v Dobříši, nedaleké raketové základně a cestě do Prahy, kde docházelo k více pouličním střetům. Události v Příbrami se více opírají o dochovaná hlášení o pohybu okupačních vojsk v rozmezí 21 – 29.8. 1968 a na to navazují také vzpomínky těch, které invaze zastihla v zahraničí a oni se museli potýkat z okolnostmi z kterými nepočítali. Závěr knihy se věnuje osudům Dobříšského občana, který pro svůj odchod z tohoto světa si zvolil změnit se v lidskou pochodeň a jeho případ byl natolik komunisty pokřiven a zatajován, že dnes se dá jenom tušit jaké byli přesně jeho pohnutky a nebo proti čemu protestoval.
Nejsou tu ovšem jenom vzpomínky, ale i snímky od místních fotografů jako Hany Rysové, Aloise Ryse, Karla Prusíka a Františka Hudce, které nás zavedou do Dobříše, Příbrami, Sedlčan a Prahy. Pojďme se s nimi podívat do doby, která měla být navždy zapomenuta.